 |
Yves Bonnefoy: Pražské objevy Podat co možno nejvěrněji momenty jednoho takového snění, které se někdy utváří stejně, jako vyvstává a rozplývá se ten druhý sen, noční. Krátké prózy, které mi o tom nedávno přišlo napsat, se také podobají snům, a určitě v sobě nesou něco málo ze svého důvěrného sepětí s nevědomým chtěním, protože se snažím nedovolit své úvaze, aby přezkoumávala to, co se v nich ukazuje bezprostředně překvapivého, nepochopitelného. |